Proč třicetiletá Eva trpěla silným pocitem méněcennosti ?

Její partnerský vztah se nevyvíjel uspokojivě, což se na jejím zdravotním stavu projevilo častými záněty močových cest a ledvin. Delší dobu neměla ani pocit jistoty v citovém životě, ale svého partnera nechtěla ztratit, i když často deptal její sebevědomí, shazoval ji a neustále ji kritizoval. Vázl zde také proces objevování vlastních práv a odpovědnosti za svůj život. Eva trpěla strachem z lidí a nebyla si jistá ani ve svém povolání, kde často narážela na překážky v podobě zvlášť silné autority. Abych mohla paní Evě pomoci, musela jsem se vrátit do její minulosti a zjistit příčinu jejího chování i původ jejích zdravotních obtíží. Ona se pak musela upřímně zamyslet, komu z tohoto současného života odpustit, čeho se vzdát, koho nechat jít. Hlavní pak bylo z celého srdce odpustit především sama sobě. Eva byla v dětství při každém samostatnějším a iniciativnějším projevu svými rodiči ukázňována a trestána, a tak si navykla pokládat jakoukoli samostatnou činnost za něco špatného. I v pubertálním věku pak byla stále přitahována lidmi, kteří jí v přenesených rodičovských rolích bránili v samostatné činnosti a kritizovali ji. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval a ona začala trpět chronickými bolestmi hlavy, což se stupňovalo a vyústilo až v silné záchvaty migrény. Toto vše přetrvávalo až do té chvíle, než se ve dvaceti letech zamilovala do nynějšího karmického partnera, svého manžela. Největší překážkou v řešení Evina problému byli její rodiče. Kdysi utíkala z domova, prožívala velké duševní utrpení a její život tehdy skončil velkou finanční ztrátou a nakonec i životní tragédií. Díky tomu, že dokázala svým rodičům odpustit nejenom v tomto současném životě, ale i v předchozím minulém životě, si vytvořila možnost uplatnit přirozené právo na svou individuální lidskou hodnotu. Také se dokázala zbavit konvenčního krunýře a díky tomu i dosáhnout dalšího rozvoje v partnerském vztahu. Její manžel se nyní může svobodně vyjadřovat, aniž by měl obavy, že se jí tím může nepříjemně dotknout a ona si uvědomuje svá přirozená práva ve svém současném životě. Tím posílila své sebevědomí a nyní se konečně cítí jako rovnoprávná lidská bytost. Nevidí už kolem sebe své rodiče, kteří by její sebevědomí snižovali, rozhodovali za ni a trestali ji. Nedeptá svého partnera pláčem, je schopná otevřeně hovořit o svých tajných představách, necítí se již nešťastná a méněcenná. Může si v životě užívat více potěšení, lásky i štěstí a dokáže dávat přirozeně najevo své city. Ve svém domově si dokázala vytvořit jasné myšlenkové představy, které dokáže i sama obhájit a prosadit. Díky dlouholetým zkušenostem se svými klienty jsem dospěla k poznání, že to, co se nám stává ve vnějším životě, odráží dispozice našeho vnitřního života, a že vztahy k ostatním lidem nám mohou sloužit jako zrcadlo. V něm můžeme spatřit sami sebe a dozvědět se nejvíc o tom, jaká je naše duše.